pólo

• polo

Borrowed from English polo.

• IPA^(key): [ˈpoːlo]
• Rhymes: -oːlo
• Hyphenation: pó‧lo

pólo n

1. polo (a ball game where two teams of players on horseback use long-handled mallets to propel the ball along the ground and into their opponent's goal) [from 20th c.]
   • 2005, František Táborský, Sportovní hry 2: základní pravidla, organizace, historie‎, Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 150:

     Inspirováni domorodými obyvateli založili koloniální vojáci Velké Británie první klub póla na koních v severoindickém Silcharu již v roce 1859. O deset let později se dostalo pólo do Anglie, kde bylo v roce 1871 sehráno prvé oficiální utkání.

     Inspired by native inhabitants, British colonial soldiers founded the first polo club in North Indian Silchar as early as in 1859.

• pólo in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
• pólo in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• pólo in Internetová jazyková příručka

• polo (superseded)

From Proto-Slavic *poľe, from Proto-Indo-European *pelh₂-. Cognate with Upper Sorbian polo, Polish pole, Czech pole, Russian по́ле (póle), Old Church Slavonic полѥ (polje), and more distantly with English field and plain.

• IPA^(key): /ˈpɨlɔ/, /ˈpɛlɔ/, (dated) /ˈpʊlɔ/

pólo n inan (diminutive pólko, pólack)

1. field (open country; space used to grow crops or hold livestock; course of study or domain of knowledge)

• Muka, Arnošt (1921, 1928) “pólo”, in Słownik dolnoserbskeje rěcy a jeje narěcow (in German), St. Petersburg, Prague: ОРЯС РАН, ČAVU; Reprinted Bautzen: Domowina-Verlag, 2008
• Starosta, Manfred (1999) “pólo”, in Dolnoserbsko-nimski słownik / Niedersorbisch-deutsches Wörterbuch (in German), Bautzen: Domowina-Verlag

pólo m (plural pólos)

1. Superseded spelling of polo.