věno

See also: veno and veño

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech věno, from Proto-Slavic *věno.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈvjɛno]

Noun

věno n

  1. dowry

Declension
Declension of věno (hard neuter)
singular plural
nominative věno věna
genitive věna věn
dative věnu věnům
accusative věno věna
vocative věno věna
locative věně, věnu věnech
instrumental věnem věny

Derived terms
adjective
  • věnný
noun
  • věníčko

Further reading
  • věno in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • věno in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • věno in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.