přikázat

Czech

Etymology

From při- +‎ kázat.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈpr̝̊ɪkaːzat]
Audio (file)
Rhymes: -aːzat

Verb

přikázat pf (imperfective přikazovat)

to command, to order

Conjugation

Conjugation

Infinitive	přikázat, přikázati	Active adjective	přikázavší
Verbal noun	přikázání	Passive adjective	přikázaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	přikázám	přikázáme	—	přikázejme
2nd person	přikázáš	přikázáte	přikázej	přikázejte
3rd person	přikázá	přikázají	—	—

The verb přikázat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	přikázal	přikázali	přikázán	přikázáni
masculine inanimate	přikázal	přikázaly	přikázán	přikázány
feminine	přikázala	přikázaly	přikázána	přikázány
neuter	přikázalo	přikázala	přikázáno	přikázána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	přikázav
feminine + neuter singular	—	přikázavši
plural	—	přikázavše

Derived terms

Further reading

přikázati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
přikázati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
přikázat in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.