zvíře

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zvieřě, from Proto-Slavic *zvě̄rę̀. By surface analysis, zvěř +‎ -e.[1]

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈzviːr̝ɛ]
  • audio(file)
  • Rhymes: -iːr̝ɛ

Noun

zvíře n

  1. animal, beast
    práva zvířat ― animal rights
    král zvířat ― king of beasts (lion)
    Je to vidět i v říši zvířat. ― You see it in the animal kingdom.

Declension
Declension of zvíře (t-stem neuter)
singular plural
nominative zvíře zvířata
genitive zvířete zvířat
dative zvířeti zvířatům
accusative zvíře zvířata
vocative zvíře zvířata
locative zvířeti zvířatech
instrumental zvířetem zvířaty

Hypernyms

Derived terms

References
  1. Verweij, Arno (1994) “Quantity Patterns of Substantives in Czech and Slovak”, in Dutch Contributions to the Eleventh International Congress of Slavists, Bratislava (Studies in Slavic and General Linguistics)‎, volume 22, Editions Rodopi B.V., pages 553-554

Further reading
  • zvíře in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • zvíře in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • zvíře in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.