vikář

See also: vikar and Vikar

Czech

Etymology

Borrowed from Latin vicarius.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈvɪkaːr̝̊]
  • Rhymes: -ɪkaːr̝̊
  • Hyphenation: vi‧kář

Noun

vikář m anim (related adjective vikářský)

  1. (Roman Catholicism) vicar
    Hypernym: duchovní (“clergyman”)

Declension
Declension of vikář (soft masculine animate)
singular plural
nominative vikář vikáři, vikářové
genitive vikáře vikářů
dative vikářovi, vikáři vikářům
accusative vikáře vikáře
vocative vikáři vikáři, vikářové
locative vikářovi, vikáři vikářích
instrumental vikářem vikáři

Derived terms
  • vikářství

Further reading
  • vikář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • vikář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • vikář in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.