výpověď

Czech

Etymology

Deverbal from výpovědět.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈviːpovjɛc]
  • Audio(file)

Noun

výpověď f

  1. notice (notification of ending a contract)
    podat / dát výpověď ― to hand one's notice; to quit
    Včera jsem podal výpověď. ― Yesterday I handed in my notice.
    Dostali výpověď z nájmu na byt. ― They received a notice to quit the flat.
  2. (law) testimony
    Synonym: svědectví

Declension
Declension of výpověď (mixed i-stem [type 'myš'] feminine)
singular plural
nominative výpověď výpovědi
genitive výpovědi výpovědí
dative výpovědi výpovědím
accusative výpověď výpovědi
vocative výpovědi výpovědi
locative výpovědi výpovědích
instrumental výpovědí výpovědmi, výpověďmi

Further reading
  • výpověď in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • výpověď in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • výpověď in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.