svój

See also: svoj, свој, and свой

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *svojь.

Pronunciation

IPA^(key): (13^th CE) /ˈsʋoːj/

IPA^(key): (15^th CE) /ˈsvu̯oj/

Pronoun

svój

reflexive-possessive pronoun one's own; my, his, her, its, our, your, their

Declension

Declension of svój (irregular)

singular
	masculine	feminine	neuter
nominative	svój	svá, svojě	své, svoje
genitive	svého	své	svého
dative	svému	svej, svéj	svému
accusative	svého, svój	svú, svoju	své, svoje
locative	svém	svej, svéj	svém
instrumental	svým	svú	svým
dual
	masculine	feminine	neuter
nominative	svá	svoji
genitive	svú, svojú
dative	svýma
accusative	svá	svoji
locative	svú, svojú
instrumental	svýma
plural
	masculine	feminine	neuter
nominative	svoji	své, svojě	svá, svojě
genitive	svých
dative	svým
accusative	své, svojě		svá, svojě
locative	svých
instrumental	svými

Descendants

Czech: svůj

References

Jan Gebauer (1903–1916) “svój”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.