rozlučka

Czech

Etymology

Deverbal from rozloučit.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈrozlut͡ʃka]

Noun

rozlučka f

  1. farewell party
    rozlučka se svobodou ― bachelor(ette) party

Declension
Declension of rozlučka (hard feminine reducible)
singular plural
nominative rozlučka rozlučky
genitive rozlučky rozluček
dative rozlučce rozlučkám
accusative rozlučku rozlučky
vocative rozlučko rozlučky
locative rozlučce rozlučkách
instrumental rozlučkou rozlučkami

Further reading
  • rozlučka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • rozlučka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • rozlučka in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.