kořen

See also: Appendix:Variations of "koren"

Czech

Alternative forms

Etymology

Inherited from Old Czech kořen, from Proto-Slavic *kory.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkor̝ɛn]
  • audio(file)
  • Homophone: Kořen

Noun

kořen m inan (related adjective kořenový)

  1. (botany) root
  2. (dental anatomy) root
  3. (linguistics) root
  4. (of a function) root

Declension
Declension of kořen (mixed masculine inanimate)
singular plural
nominative kořen kořeny
genitive kořenu, kořene kořenů
dative kořenu, kořeni kořenům
accusative kořen kořeny
vocative kořeni kořeny
locative kořenu, kořeni kořenech
instrumental kořenem kořeny
adverbs
nouns

See also

Further reading
  • kořen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kořen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • kořen in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.