klus

Deverbal from klusat.

• IPA^(key): [ˈklus]

klus m inan

1. trot

• klus in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• klus in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• klus in Internetová jazyková příručka

Backformation from the diminutive klusje, itself from earlier klutsje, from the verb klutsen (“to stir, mix”, also “to hammer, timber”).

• IPA^(key): /klʏs/

• Audio

  (file)

klus m (plural klussen, diminutive klusje n)

1. task

klus

1. inflection of klussen:
   1. first-person singular present indicative
   2. imperative

Cognate with Czech klus, Slovene kljusati (“to amble”), dialectal Serbo-Croatian кљусати/kljusati (whence кљусе/kljuse (“nag”)), Old East Slavic клюся (kljusja, “foal”), dialectal Bulgarian клюсе (kljuse, “young horse”). Non-Slavic cognates include Gothic 𐌿𐍃𐌷𐌻𐌰𐌿𐍀𐌰𐌽 (ushlaupan, “jump up”), German laufen and according to Matzenauer as quoted by Skok - Old High German hrys ( > German Roß) and Old Norse hryssa (“mare”).

• IPA^(key): /ˈkɫus/

klus m inan (genitive singular klusu, nominative plural klusy, genitive plural klusov, declension pattern of dub)

1. trot

• poklus
• klusať

• “klus”, in Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV [Dictionary portal of the Ľ. Štúr Institute of Linguistics, Slovak Academy of Science] (in Slovak), https://slovnik.juls.savba.sk, 2024