hněv

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech hněv, from Proto-Slavic *gněvъ.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈɦɲɛf]
  • Rhymes: -ɛf

Noun

hněv m inan

  1. anger, wrath (great anger)
    Synonyms: zloba, zlost, vztek
    obracet svůj hněv proti ― to turn one's anger against
    vyvolat hněv ― to invoke the wrath

Declension
Declension of hněv (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative hněv hněvy
genitive hněvu hněvů
dative hněvu hněvům
accusative hněv hněvy
vocative hněve hněvy
locative hněvu hněvech
instrumental hněvem hněvy

Further reading
  • hněv in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • hněv in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • hněv in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.