dřín

See also: drin, Drin, and drîn

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech dřien, from Proto-Slavic *dernъ.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈdr̝iːn]
  • Hyphenation: dřín

Noun

dřín m inan

  1. dogwood (Cornus)
    Synonyms: dřínovec, svída

Declension
Declension of dřín (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative dřín dříny
genitive dřínu dřínů
dative dřínu dřínům
accusative dřín dříny
vocative dříne dříny
locative dříně, dřínu dřínech
instrumental dřínem dříny

Further reading
  • dřín in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • dřín in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • dřín in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.