dědic

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dědiťь.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈɟɛɟɪt͡s]

Noun

dědic m anim (feminine dědička, related adjective dědický)

  1. heir (of property)
  2. heir (of title or office)

Declension
Declension of dědic (soft masculine animate)
singular plural
nominative dědic dědicové, dědici
genitive dědice dědiců
dative dědicovi, dědici dědicům
accusative dědice dědice
vocative dědici dědicové, dědici
locative dědicovi, dědici dědicích
instrumental dědicem dědici

Further reading
  • dědic in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • dědic in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • dědic in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.