díl

See also: dil, Dil, DIL, and dił

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech diel, from Proto-Slavic *dělъ.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈɟiːl]
  • audio(file)
  • Hyphenation: díl
  • Rhymes: -iːl

Noun

díl m inan

  1. division, part
    náhradní díl ― spare part

Declension
Declension of díl (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative díl díly
genitive dílu dílů
dative dílu dílům
accusative díl díly
vocative díle díly
locative díle, dílu dílech
instrumental dílem díly

Further reading
  • díl in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • díl in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • díl in Internetová jazyková příručka

Old Irish

Etymology

From dí- +‎ -l.

Noun

díl n

  1. verbal noun of do·lá
    1. (law) discharge

Inflection
Neuter o-stem
Singular Dual Plural
Nominative dílN dílN dílL, díla
Vocative dílN dílN dílL, díla
Accusative dílN dílN dílL, díla
Genitive dílL díl dílN
Dative dílL dílaib dílaib
Initial mutations of a following adjective:
  • H = triggers aspiration
  • L = triggers lenition
  • N = triggers nasalization

Descendants
  • Middle Irish: díl (converted into a u-stem)

Mutation
Old Irish mutation
RadicalLenitionNasalization
díl díl
pronounced with /ð(ʲ)-/		 ndíl
Note: Some of these forms may be hypothetical. Not every
possible mutated form of every word actually occurs.

Further reading
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.