žeň

See also: Appendix:Variations of "zen"

Czech

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈʒɛɲ]
  • Hyphenation: žeň

Etymology 1

Inherited from Old Czech žeň. Related to žnout.

Noun

žeň f

  1. harvest
  2. (usually in the plural) harvest season
Declension
Declension of žeň (soft zero-ending feminine reducible)
singular plural
nominative žeň žně
genitive žně žní
dative žni žním
accusative žeň žně
vocative žni žně
locative žni žních
instrumental žní žněmi
See also
Further reading
  • žeň in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • žeň in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • žeň in Internetová jazyková příručka

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Verb

žeň

  1. second-person singular imperative of hnát

Verb

žeň

  1. second-person singular imperative of ženit
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.