říkat
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech řiekati.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈr̝iːkat]
Audio (file) - Hyphenation: ří‧kat
Conjugation
Conjugation
Infinitive | říkat, říkati | Active adjective | říkající |
---|---|---|---|
Verbal noun | — | Passive adjective | — |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | říkám | říkáme | — | říkejme |
2nd person | říkáš | říkáte | říkej | říkejte |
3rd person | říká | říkají | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive říkat. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | říkal | říkali | říkán | říkáni |
masculine inanimate | říkaly | říkány | ||
feminine | říkala | říkána | ||
neuter | říkalo | říkala | říkáno | říkána |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | říkaje | — |
feminine + neuter singular | říkajíc | — |
plural | říkajíce | — |
Derived terms
- naříkat
- nařknout
- odřeknout
- odříkat
- podřeknout
- prořeknout
- přeřeknout
- uřknout
- vyříkat
- vyřknout
- zařeknout
- zaříkat
- zřeknout
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.