řéci
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *reťi.
Conjugation
Conjugation of řéci (class I)
infinitive | supine | verbal noun |
---|---|---|
řéci | řec | rčenie, řčenie, řečenie |
Present | Imperative | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
Singular | Dual | Plural | Singular | Dual | Plural | |
1st person | řku | rčevě, řčevě (-va) | rčem, řčem (-me/-my) | – | rcěvě, řcěvě (-va) | rcěm, řcěm (-me/-my) |
2nd person | rčeš, řčeš | rčeta, řčeta | rčete, řčete | rci, řci | rcěta, řcěta | rcěte, řcěte |
3rd person | rče, řče | rčeta, řčeta | řkú | rci, řci | rcěta, řcěta | rcěte, řcěte |
Sigmatic aorist | Asigmatic aorist | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
Singular | Dual | Plural | Singular | Dual | Plural | |
1st person | řěch, řečech | řěchově, řečechově (-va) | řěchom, řečechom (-me/-my) | řek | řkově (-va) | řkom (-me/-my) |
2nd person | řěče, rče, řče | řěsta, řečesta (-šta) | řěste, řečeste (-šte) | rče, řče | rčeta, řčeta | rčete, řčete |
3rd person | řěče, rče, řče | řěsta, řečesta (-šta) | řěchu, řečechu | rče, řče | rčeta, řčeta | řku (-ú) |
Imperfect | ||||||
Singular | Dual | Plural | ||||
1st person | řečiech | řečiechově (-va) | řečiechom (-me/-my) | |||
2nd person | řečieše | řečiešta (-sta) | řečiešte (-ste) | |||
3rd person | řečieše | řečiešta (-sta) | řečiechu |
L-participle | Passive participle | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
Singular | Dual | Plural | Singular | Dual | Plural | |
Masculine | řekl, řkl | řekla, řkla | řekli, řkli | rčen, řčen, řečen | rčena, řčena, řečena | rčeni, řčeni, řečeni |
Feminine | řekla, řkla | řekle, řkle | řekly, řkly | rčena, řčena, řečena | rčeně, řčeně, řečeně | rčeny, řčeny, řečeny |
Neuter | řeklo, řklo | řekle, řkle | řekla, řkla | rčeno, řčeno, řečeno | rčeně, řčeně, řečeně | rčena, řčena, řečena |
Nt-participle | S-participle | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
Singular | Dual | Plural | Singular | Dual | Plural | |
Masculine | řka | řkúce | řek | řekše | ||
Feminine | řkúci | řekši | ||||
Neuter | řka, řkúci | řek, řekši |
Note: This table shows the most common forms of řéci around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.
Related terms
- řěč
- řěčniti
- řěčnář
- řěčník
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “řéci”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.