časování

Czech

Etymology

From časovat +‎ -ání.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈt͡ʃasovaːɲiː]

Noun

časování n

  1. verbal noun of časovat
  2. (grammar) conjugation
    Synonym: konjugace

Declension
Declension of časování (neuter in -í/-ý)
singular plural
nominative časování časování
genitive časování časování
dative časování časováním
accusative časování časování
vocative časování časování
locative časování časováních
instrumental časováním časováními

Hypernyms

Further reading
  • časování in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • časování in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • časování in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.